I ty to můžeš zvládnout jako Honza!

Rozhovor s Janem Kojeckým, studentem oboru Nutriční asistent, který prošel velkou a úspěšnou proměnou, kterou započal v lázních Bludov.

Honzo, co všechno předcházelo Vašemu rozhodnutí pro redukční pobyt v lázních Bludov a co hrálo největší roli pro udělání prvního kroku pro změnu ve Vašem životě?

Největší motivací u mě byla především má tehdejší zdravotní stránka. Tím, jak jsem byl obézní, se mi špatně dýchalo, obecně mi nešel sport a také jsem chtěl lépe vypadat a cítit se dobře.

Od kdy se u Vás nadváha objevila, a kdy se to začalo zhoršovat? Čím myslíte, že to bylo způsobeno?

Už v ranném dětství jsem nepatřil zrovna mezi hubené děti, postupně se to zhoršovalo a kolem dvanácti let nastal rapidnější nárůst mé váhy. Důvody k větší chuti k jídlu nebyly psychické, že bych jídlem zajídal nějaké problémy nebo špatnou náladu, ale prostě mi hodně chutnalo a měl jsem velký příjem jídla (častější a větší porce).

Kolik Vám bylo roků, když jste nastoupil do lázní Bludov a kdo především Vám léčbu doporučil?

Na léčbu jsem se do Bludova lázní dostal ve 13 letech. Léčbu mi doporučil můj dětský lékař, ale už v té době jsem cítil, že to chci i já sám, že se chci cítit lépe, chci sportovat a mít ze sebe lepší pocit.

„Už jsem prostě nechtěl takhle pokračovat.“

Jak léčba probíhala, cítil jste již nějaké zlepšení stavu v jejím průběhu?

Musím se přiznat, že na počátku pobytu v lázních se mi nic moc nechtělo dělat, byl jsem zlenivělý, díky velké nadváze jsem na tom fyzicky nebyl moc dobře. Postupně, týden po týdnu, se to ale zlepšovalo a začal jsem si uvědomovat, že nejde jen o vzhled, ale hlavně o mé zdraví a možné další zdravotní komplikace. Došlo mi, že bych se měl o sebe starat a že bych se pak mohl cítit mnohem líp. K tomuto jsem došel během celého pobytu v lázních. Následně, když jsem odsud odešel, odezva okolí byla velká, známí mi říkali, jak moc jsem se změnil, cítil jsem hodně pozitivní reakce.

„Řekl jsem si, že po nastartování nové cesty v lázních v Bludově po ní půjdu dál a už se nevrátím. Chvíli to trvalo, ale nevzdal jsem to!“

Honzo, k čemu Vám pomohly ty pozitivní reakce okolí a to, že jste zaznamenal, že jste se opravdu začal po pobytu v Bludově cítit lépe? K čemu Vás to nakoplo?

Hned po skončení pobytu jsem si začal více hlídat stravu a pohyb. Začal jsem se každý den hýbat, cvičíval jsem pravidelně. Postupem času, asi za 2-3 roky po návratu z lázní, jsem začal ještě více cvičit, trénovat, chodil jsem do fitka. To vedlo k tomu, že v 17 letech jsem již ve sportu začal závodit.

V jakém sportu, Honzo?

V trojboji a ve strongman sportu, to jsou silové sporty, u kterých se sice také hodně jí, ale zase se to kompenzuje tím velkým výdejem energie. Za poslední rok jsem měl již 5 závodů v těchto sportech, takže se to vlastně úplně překlopilo z toho, jak jsem vypadal a jak jsem se cítil, když jsem před šesti lety přišel do Bludova a to, jak se cítím a jak vypadám dneska.

Takže jeden pobyt v lázních Bludov Vám pomohl odstartovat velkou životní změnu a pak už jste se stal natolik sám odpovědný za svůj další život, že už jste do toho stavu před pobytem v lázních znovu nespadl. Co byste vzkázal současným dětem, které jsou momentálně na samotném startu své možné velké změny?

Kluci i holky, kteří jsou tady na pobytu, by si měli hlavně uvědomit, že to nedělají proto, aby se líbili ostatním vedle sebe, rodičům, rodině, ale prostě, že to dělají pro sebe, aby byli lepší, zdravější, aby byli na sebe hrdí, byli sebevědomí a prostě uvědomovali si tu svou cestu, co ušli.

Já jsem to ale také ve 13 letech nevěděl (neuvědomoval jsem si to), kde budu za pár let, ale člověk se postupně vyvíjí a když z té nastoupené cesty nesejde, výsledky se dostaví! Nikdy nikdo neví, kam se dostane, dokud to nezkusí.

Teď jsem tady v Bludově v rámci brigády jako student nutriční výživy, setkávám se s dětmi, které zde tráví léčebný pobyt právě kvůli své obezitě a někdy i kvůli již dalším zdravotním komplikacím. Kluci se mě ptají, od kdy cvičím, jestli jsem tady byl také na pobytu. Teď už vím, a také jim to říkám, že jejich vysněnou postavu by mohli mít mnohem dříve než jsem ji měl já!  Já byl trošku pomalejší, první 3 roky jsem cvičil a hýbal se a lépe se stravoval, ale pokud by bylo toto období intenzivnější v práci na sobě a kondici, postavu bych mohl mít již za 2-3 roky po návratu z tohoto pobytu v lázních.

Honzo, jak jste si udržoval životosprávu po návratu z lázní? Jak jste se stravoval? Bylo tam také uvědomění toho, že když začnete podobně jíst jako před léčbou, tak do toho můžete znovu spadnout a shozené kilogramy půjdou zase nahoru a správně nastavená změna režimu dne z pobytu v lázních přijde vniveč?

Tak já už nikdy nechtěl zpátky do té dřívější hrůzy, takže jsem už při pobytu v lázních sledoval, co se tady jedlo, z toho jsem již dokázal vyvodit, co je z toho dobře a co je špatně a toho lepšího jsem se držel a toho horšího jsem se vyvaroval.

Kolik jste vážil, když jste šel ve 13 letech na léčbu do lázní Bludov?

Měl jsem 90 kilogramů a byl jsem o dost menší než teď, kolem 175 cm. Ale ty kila byly hlavně v tuku.

A teď?

Teď mám sice skoro 100 kilogramů, měřím téměř 190 cm, ale složení těla díky sportu, který už dělám nějakou dobu a proporce se značně změnily.

Cítil jste po návratu z lázní podporu z Vašeho nejbližšího okolí? Byla pro Vás důležitá?

Podpora tam určitě byla – od mamky, přátel, rodiny.  Musí to fungovat na všech stranách. Ale když člověk nechce sám, tak ta podpora není nic, člověk musí chtít sám a na té podpoře se jenom vézt. Chtít víc a ještě víc a dokážete prostě všechno. Nikde není napsáno, kdo kdy a co dokáže. Ideální je vlastní vůle, která byla i mým hnacím motorem, pak je samozřejmě důležité, aby se přidalo v podpoře i okolí, rodiče i kamarádi a vše začne správně fungovat.

„Člověk musí chtít sám! Podpora rodiny je pěkná a důležitá věc, ale pokud ten člověk nechce sám, tak to nestačí!“

Honzo, a jaké máte nejbližší plány?

Mé nejbližší plány jsou dodělat si maturitu v oboru nutričního asistenta a poté nastoupit do Lázní Bludov jako kouč na stálo.

„Chci být podporou a pomocí pro děti na začátku jejich lepší cesty životem.“

Mé sportovní cíle jsou dále závodit v následujících letech ve sportu, kterému se věnuji.

Vzkázal byste něco dětem do jejich začátku?

Ano, určitě bych jim chtěl říct, aby se nikdy nevzdávaly, ať už jim přijde jakákoliv překážka do cesty či životní situace.

Vzkaz od Honzy dětem:

„Děláte to pro svůj lepší a kvalitnější život a pokud ho opravdu chcete, nic Vás nezastaví. Přeji Vám všem hodně pevné vůle a sil na cestě!“